Není rady se zvířaty?

 Poprvé co jsem Brita viděla měřil asi 30 centimetrů :)...Neznala jsem ho dobře bylo to takové štěně a ještě k tomu bylo u tety ke které jsem jezdila 1 do měsíce...Spíše jsem si hrála s koťátky a kočky co pobíhaly po dvoře...Jak šel čas a s dědou jsem jezdily častěji k tetě...Kde mmám bratrance (takového třetího kolene)...Juru :D...Tak mě s mojim pravým bratrancem Vaškem zavřeli k Britovi do toho malinkého kopce ..Tehdy mu byly 2 roky...Neznala jsem ho a tak jsem se ho bála...Vždy když jsme jej pustili mimo jeho koteček...skákal po nás jako blázen...Ale něco bylo tehdy jinak 1.neměřil už 30 cm ale 1 m :D a za 2.neskákal po mě jako blázen...sedl si vedle mě a díval se mi přímo do očí...Jak jsme se na sebe dívali asi tak 10 sekund tak "přeskočila jiskra" :)....

Další měsíc jsme přijeli k tetě..A když mě Brit uviděl...Začal šíleným způsobem štěkat...Šla jsem za ním...Skočil na mě...Nevěděla jsem jakto...Ale pak mi došlo...Že potřebuje "pozornost"...Vždy když jsem tam přijela,začala jsem ho drbat,hladit a pouštěla jsem ho na velkou zahradu.Začal mi důvěřovat...Půl roku jsem to takto provozovala a poté jsem zkusila ho naučit povel sedni...Neuvěřitelné ještě ten den to uměl :)..Nepochopila jsem :)))....Ptala jsem se tety jestli má vodítko a teta mi pověděla,že má ale nesnáší ho...:// ..Ještě mi pověděla že jak byl malinký tak ho její dcera vzala na procházku k vodě a hodila mu míček do vody...Skočil tam ale byla tam hloubka že se málem utopil a tím si zhnusil koupání a vše kolem vody...Bylo mi jej líto..Řekla jsem to bratrancovi a dali jsme si slib,že ho vycvičíme tak,že z něj bude výborný pejsek :)...Jak šel čas tak jsme Brita naučili pár povelů,nosit obojek,chodit vedle nohy atd...Pomalu jsme zkoušeli ho brát na vodítku nedříve jen po dvorku pak po zahradě a jestli to půjde dobře tak ho vezmem i mimo zahradu (ven)...Ale nešlo o teda vůbec,čekala jsem od toho nejspíše více,ale ten co dělal ! Hrůza,stručně popíšu 1.pokus : Zapnula jsem karabinku,postavil se na zadní,vzpíral se,válel sudy,dělal přemety,kotrmelce atd...Dále jsem byla celá špinavá a celá od hlíny když mě táhl sebou po zemi,pustila jsem vodítko...Odepli jsme ho a zkusili to znovu po hodině...To samé se opakovalo 2 měsíce...Ale potom jsem se s ním něco naučila...Když jsem vedle něj běžela a on byl na vodítku tak běžel semnou jako by to vodítko neměl...Ale když jsem přešla do kroku,byla jsem opět na zemi....Jednou se nám stalo neštěstí...Děda nechal otevřenou branku a my pustili Brita...Šla jsem se podívat co tam dělá tak dlouho a jelikož teta bydlí na konci ulice tak jsem slyšela jenom bratrance křičet : "Brit!Brit! Je na konci ulice !...Nereagovala jsem...Silně do mě strčil rukou a a zopakoval mi co se děje..Po 2 sekundách jsem se plně rozběhla a řvala jsem ještě na bratrance ať běží za mnou s vodítkem a obojkem...Vzala jsem si nějaké listí po cestě a házela jsem ho za mne aby nás našel,protože jsme nebyli už ani jeden v dohledu...Běžela jsem a brečela,věděl jsem že jestli ho nechytíme bude to zlé...Všude okolo byli silnice...Byla jsem hrůzou bez sebe...Viděla jsem ho! Nechtěla jsem ale musela jsem...Skočila jsem mu na záda a pevně ho stisknula...Bratranec byl už v dohledu,mával s vodítkem a obojkem že to prostě nešlo přehlédnout,měla jsem nějakou naději...v ten moment jak Brit viděl vodítko,rozběhl se a mě tam nechal ležet...Utíkal dále...Já také...Prudce zastavil u jednoho plotu,o kterém víme že tam žije jeden hrozný pes Arron..Německý ovčák..Velice agresivní,viděla jsem jenom Brita jak strčil hlavu do mezery v plotu..V ten moment nás (mě i bratrance) popadl instinkt...Vší silou jsme odtrhli Brita od plotu...Aby z něj nebyl jen koukes Brita...Zapla jsem vodítko a běžela jsem a běžela a běžela...A byli jsme zase na zahrádce...Byli jsme táááák unaveni,že jsme lehli všichni..:) Dopadlo to dobře..Od té doby Brit chodí na vodítku i v kroku..Je poslušný a elmi společenský pes..Máme ho rádi a máme s ním 10000000000 a více zážitků na které se nedá zapomenout..V některých se nám sice těžko dýchalo,ale překousli jsme to :)